Šest tisíc kilometrů ve škodovce (z Petrohradu v pěti lidech) to byl opravdu očistec. Technicky to až na rozbitou poloosu (200 km před Moskvou), losy i mlhu v Pobaltí a neuvěřitelné dopravní zácpy v Moskvě, vcelku šlo.
Opuštěné a rozpadající se vesnice jsou v ostrém kontrastu s přelidněnými městy. Statika domů v „děrevnách“ je často až komicky narušená a to i u domů ještě obydlených. Nelze nevzpomenout na Nejasnou zprávu o konci světa od J. Jakubiska…
V Moskvě a Petrohradu jsou skvěle zásobené obchody, kde si na své přijdou gurmáni. Poprvé v životě jsem ochutnal mihule.
Všudypřítomní policisté a jednotky Omon člověku připomínají, že na Rusy je řada národů pořádně naštvaná.
Kafe u Aurory bylo děsné a zrovna tak i návštěva Muzea blokády a obrany Leningradu.
Příště jedu do Karélie a na Sibiř, ale tentokrát vlakem.
Mějte se dobře
Daniel
